Rodinné hry pro celou rodinu, u kterých hrajete i vy

Sáňky bez sněhu

Boby jezdí i v létě, jen je místo kopce táhne člověk. Vy se rozeběhnete s provazem přes rameno a za sebou vlečete celou posádku po trávě.

plastové boby nebo sáňky, dlouhý pevný provaz (pět až osm metrů), cyklistickou přilbu pro každého, kdo jede, velkou rovnou louku bez kamenů a děr.

1. Najděte velkou rovnou louku bez kamenů, děr a keřů. Čím měkčí tráva, tím líp.
2. Přivažte provaz pevně za oba přední úchyty bobů.
3. Přilba na každého, kdo si sedá dovnitř. Bez výjimky.
4. Jeden si sedne do bobů (dospělý si může vzít malého na klín), zbytek provazu drží tahoun.
5. Tahoun se rozeběhne a táhne boby přes louku. Tohle je nejlepší role pro dospělého: rozjet to.
6. Jede se, dokud se boby nepřevrátí. Pak výměna, kdo táhl, teď jede.

pět minut příprava, jízdy jsou krátké a opakují se, dokud nedojdou nohy.

Nejlepší je ta vteřina, kdy boby chytí rychlost a malý zezadu začne kvičet. Tahoun přitom funí víc než kdokoli v sedačce.

tříletý jede dospělému na klíně a vy táhnete pomalu. Sedmiletý jede sám. Desetiletému přidejte na rovinu cíl: srazit cestou kelímek postavený u dráhy dřív, než ho provaz stáhne dál. Nikdy netáhněte za autem ani za kolem, jen vlastníma nohama.

Kámen, nůžky, kýbl

Klasická hra s jedním tvrdým dodatkem: kdo prohraje kolo, chrstne po vítězi vodu, a ten se musí stihnout skrýt za pokličku.

plný plastový kelímek vody na kolo, pokličku od hrnce jako štít, kýbl vody na dolévání, dvorek nebo louku.

1. Postavte doprostřed stolu (nebo na plochý pařez) plný kelímek vody a vedle něj pokličku.
2. Dva hráči si sednou proti sobě, ruce nad deskou.
3. Zahrajte kámen, nůžky, papír.
4. Jakmile je jasný výsledek, vítěz hrábne po pokličce a schová se za ni, poražený hrábne po kelímku a chrstne vodu po vítězi.
5. Kdo se stihl krýt, zůstal suchý. Kdo ne, schytal to. Dolijte a hrajte dál.
6. Role se točí samy, každý chce jednou pokličku a jednou vodu.

minuta na kolo, hraje se, dokud je někdo suchý.

Celý souboj se odehraje v té půlvteřině po odhalení, kdy obě ruce vystřelí ke stolu a nikdo neví, jestli sahá po správné věci.

s tříletým hrajte tak, že voda je jen na dně kelímku a vy jste vždycky ten, kdo chytá. Sedmiletý jede naostro. Desetiletému dejte menší štít, třeba víčko od kastrolu, ať se kryje hůř.

Rytířský souboj s kelímkem

Šerm s pěnovými nudlemi, kde každý balancuje kelímek na špičce své nudle jako helmu a snaží se soupeři ten jeho srazit.

jednu pěnovou nudli (tu do bazénu) na hráče, jeden plastový kelímek na hráče, dost místa, chodbu, halu nebo dvorek.

1. Každý dostane pěnovou nudli a nasadí si na její špičku plastový kelímek dnem vzhůru jako helmu. Špička kousek zajede dovnitř, kelímek pak drží.
2. Postavte se proti sobě na délku nudlí a krok.
3. Na povel začíná souboj: srazte soupeři kelímek ze špičky a přitom uhlídejte svůj vlastní.
4. Nudlí se jen šermuje, do těla ani do hlavy se netrefuje, jde výhradně o kelímky.
5. Komu kelímek spadne, prohrál kolo. Nasaďte znovu a jede se dál.

dvě minuty příprava, kolo pár vteřin, odvet nekonečno.

Nudle je měkká, takže si troufne i tříletý, a dospělý se přitom po padajícím kelímku natáhne úplně stejně zoufale.

s tříletým šermujte vsedě na zemi a pomalu. Sedmiletý jede naostro. Desetiletý dostane dvě nudle: jednou útočí, druhou brání kelímek, jako pořádný rytíř.

Nesahej na barvu

Souboj reflexů u stolu. Vyvolávač křičí barvy, ostatní na ně plácají, a půlka zábavy je v tom, jak sprostě umí vyvolávač mást.

čtyři barevné papíry (červený, žlutý, zelený, modrý), stůl.

1. Položte čtyři barevné papíry do čtverce doprostřed stolu.
2. Hráči se postaví kolem, ruce nad papíry. Jeden je vyvolávač.
3. Vyvolávač křičí barvy v náhodném tempu, klidně dvakrát stejnou po sobě: „Modrá! Žlutá! Zelená!" Všichni na povel plácnou vyvolanou barvu.
4. Kdo plácne špatně nebo poslední, vypadává. Poslední u stolu vyhrává.
5. Pak si vyvolávače vyměňte. Mást ostatní chce každý.

minuta příprava, kolo pár minut.

Nejhorší je, když vyvolávač třikrát po sobě zařve „červená" a počtvrté „modrá". Ruka jede sama tam, kde ji zvyk čeká.

s tříletým velte pomalu a jen dvě barvy. Sedmiletý zvládne všechny čtyři i chytáky. Desetiletému přidejte pravidlo: vyvolávač smí u toho ukazovat na jinou barvu, než říká, a platí, co řekl, ne kam ukázal.

Loutkář

Jeden druhého ovládá jen slovy jako loutku, ta poslouchá úplně doslova a snaží se uhodnout, jakou činnost zrovna předvádí.

nic. Před cestou stačí v hlavě pár činností, které jdou rozložit na pohyby.

1. Jeden je loutkář, druhý loutka. Loutkář si potají vybere jednu činnost.
2. Loutkář loutku řídí jen slovy: „Zvedni pravou ruku. Chyť něco neviditelného před sebou. Zatáhni to dolů." Ukazovat ani předvádět nesmí.
3. Loutka poslouchá doslova a nahlas hádá, co dělá.
4. Jakmile loutka řekne správně, co to bylo, kolo končí a role se vymění.
5. Když dojdou nápady, přidejte vlastní. Cokoli, co jde rozložit na pohyby.

Ať máte čím začít, pár činností na první kola: věší prádlo na šňůru, staví stan, dojí krávu, řídí bagr, obléká si svetr naruby.

minuta na vysvětlení, kolo jednu až dvě minuty. Vejde se do každého čekání.

Půvab je v mezeře mezi tím, co loutkář myslí, a co loutka udělá. Řeknete „otoč klikou" a ona roztočí ruku, jako by řídila loď.

s tříletým buďte loutka vy a nechte ho velet, doslovnost udělá komiku sama. Sedmiletý zvládne obě role. Desetiletému zakažte slova „ruka" a „noha", ať musí každý pohyb opisovat.

Seznamka nanečisto

dvě židle proti sobě a tři minuty.

1. Každý si potají vymyslí falešné jméno, falešnou práci a jeden úplně praštěný detail ze „životopisu".
2. Sedněte si proti sobě jako dva cizí lidé, co se právě potkali, a pusťte časovač na tři minuty.
3. Balte toho druhého jako úplně neznámého člověka, celou dobu v roli. Žádná skutečná jména, žádné vaše společné historky.
4. Kdo první vypadne z role nebo se rozesměje, prohrál. Vítěz vymýšlí, kdo je příště.

pár minut na kolo, tak dlouho, jak vám to vydrží.

Nejtěžší je udržet vážnou tvář, když vám člověk, se kterým bydlíte deset let, s kamennou tváří tvrdí, že chová alpaky a jmenuje se Radovan.