Hry na výlet, aby děti šly: 7 her, co je rozejdou

1. Tajná obálka na etapy

Dítě dostane pár zalepených úkolů a každý smí otevřít až u určeného milníku. Cesta se tím promění v napínavou honbu za tím, co je v další obálce.

3 až 4 papírky nebo malé obálky, tužku, předem vybraný cíl (rozhledna, velký kámen, lavička s výhledem).

1. Před výletem nebo na parkovišti napiš na každý papírek jeden krátký úkol. Přehni ho a zvenku napiš, kde se smí otevřít: „u prvního potoka“, „u velkého kamene“, „u rozcestníku“, poslední „na vrcholu“.
2. Dej papírky dítěti do batohu. Ono je hlídá a dřív je otevřít nesmí. To je půlka kouzla.
3. U každého milníku dítě obálku roztrhne, přečtete si úkol a splníte ho hned, společně.
4. Úkoly piš tak, ať u nich hraješ i ty, ne jen přihlížíš: „Táta udělá tři žabí skoky“, „Vymyslete tomuhle kameni jméno a pozdravte ho“, „Kdo dřív najde tři různé listy“.
5. Poslední obálka na cíli je největší. Klidně malá odměna a k tomu drzý úkol pro dospělého: dítě ti dá tři povely a ty je poslechneš.

Příprava 5 minut, hra vydrží celou trasu.

3 až 7. Mladším úkoly čti, starší ať si je luští sami.

Nech tu poslední obálku mířit na tebe. Když má dítě na vrcholu právo velet dospělému, dojde tam jako o závod.

2. Zvířecí štafeta ke stromu

Dítě vybere cíl na dohled a zvíře, kterým se k němu dojde. Všichni se tam přesunou jako to zvíře. Ty taky, bez výjimky.

Nic. Jen kus cesty a věci vidět dopředu (strom, cedule, kámen).

1. Dítě ukáže na cíl na dohled: „k té velké borovici“.
2. Dítě určí zvíře: „medvěd!“ Nebo žába, čáp, krab.
3. Všichni se k cíli přemístí jako to zvíře. Medvěd dupe, žába skáče, čáp jde s vysokými koleny.
4. U cíle dítě vybere nový bod a nové zvíře. Střídejte se, kdo velí.

Kolik vydržíte, klidně v pěti minutových dávkách mezi normální chůzí.

3 až 7. Starším přidej těžší styly: „pozpátku“, „po jedné noze“, „v podřepu“.

Tady velí dítě a poslouchá dospělý. To otočení je celý vtip. Čtyřleté dítě, co má právo poslat tátu skákat jako žába, zvládne překvapivě dlouhý kopec.

3. Výletní bingo, které plníte spolu

Na papíře máte seznam věcí k nalezení a plníte ho jako tým, dokud nedojdete k cíli. Závodíte s cestou, ne mezi sebou.

Jeden papír a tužku. Připrav před odchodem, nebo naškrábej cestou na první zastávce.

1. Napiš na papír 6 až 9 věcí, co se dají cestou potkat: šiška, červený list, kámen ve tvaru srdce, pták, houba, pařez, něco modrého, pavučina.
2. Máte jednu společnou kartu. Kdo cokoli z ní zahlédne, křikne to a odškrtnete.
3. Cíl: mít všechno odškrtnuté dřív, než dojdete k rozhledně nebo lavičce, kterou jste si určili.
4. Jedno políčko udělej těžké, ať drží napětí až do konce: „kámen ve tvaru srdce“ nebo „tři různé odstíny zelené“.

Celou trasu.

4 až 7. Pro tříleté dej obrázky místo slov, ať to zvládne přečíst samo.

Skenuješ okolí stejně dychtivě jako dítě, protože ta poslední šiška vám chybí do plné karty. Přesně tak to má být.

4. Příběh, který určuje, kudy jdeme

Stavíte příběh po jedné větě a dítě rozhoduje, kam hrdina půjde dál. Co se stane v příběhu, to předvedete tělem.

Nic.

1. Někdo začne jednou větou: „Byl jednou jeden lišák, co hledal ztracenou svačinu.“
2. Střídáte se po jedné větě. Dítě rozhoduje, kam hrdina jde a co potká.
3. Pravidlo, které z toho dělá hru: co se stane v příběhu, to uděláte i vy. „Lišák se plíží kolem spícího draka“ znamená, že jdete po špičkách. „Lišák utíká“ znamená pár metrů popoběhnout.
4. Veď hrdinu po skutečné trase: „a pak došel k velkému kameni“, zrovna k tomu před vámi.

Klidně půlka cesty.

3 až 7. Nejmenším stačí, když přidávají jedno slovo nebo jedno zvíře do děje.

Nejsi vypravěč u ohně, jsi postava v příběhu. Když se lišák krčí, krčíš se s ním. Ostatní na trase koukají, dítě jde dál.

5. Slovní loutka

Jeden hráč je loutka, druhý loutkář. Loutkář si vymyslí činnost a musí ji dostat z loutky jen slovy, bez jediného gesta. Ideální pauza na lavičce, když je potřeba nabrat síly a pak jít dál.

Nic. Jen zastávku.

1. Rozdělte si role. Ať dělá loutkáře dítě a loutku ty.
2. Loutkář si potají vymyslí činnost: věší prádlo, vesluje, čistí si zuby, krmí slona.
3. Loutkář velí jen slovy: „zvedni ruku, chyť něco nad hlavou, zatáhni dolů“. Nesmí nic předvést.
4. Loutka poslouchá doslova. Kolo končí, když loutka nebo publikum uhodne, co to bylo. Pak se prohodíte.

Věšení prádla, mytí okna, veslování, obouvání bot, krmení slona, malování plotu.

5 až 10 minut na zastávce.

4 až 7.

Sranda je v rozdílu mezi tím, co loutkář myslí, a co loutka udělá. „Chyť to nahoře“ u čištění zubů se snadno zvrhne. Ty jsi ta loutka, takže se ztrapníš první.

Sochy

1. Kdokoli kdykoli křikne „socha!“ a všichni okamžitě ztuhnou uprostřed kroku v nejbláznivější póze.
2. Dítě určí, čí póza je nejlepší. Ta se pak jednou zopakuje a jde se dál.
3. Ztuhneš i ty, klidně s nohou ve vzduchu. Že tě soudí čtyřleté dítě, je součást zábavy.

Nožičky se rozejdou v krátkých dávkách a na kňourání nezbyde místo.

Kolik kroků k cíli

1. Vyberte nejvzdálenější věc, na kterou z cesty dohlédnete: cedule, strom, zatáčka.
2. Každý tipne, kolik kroků k ní je.
3. Cestou k ní kroky nahlas počítáte. Kdo se trefil nejblíž, vybírá další cíl.

Z nekonečného zbytku trasy je najednou pět počítatelných met za sebou.

1. Na jeden papír napiš 20 náhodných dvouciferných čísel. To je společný los.
2. Každý si nakresli mřížku 5 na 5 a vyplň ji čísly z toho rozsahu, svými.
3. Střídavě čtěte čísla z losu. Oba je hledáte na své mřížce a škrtáte, kdo dřív.
4. Kdo má první pět v řadě, vyhrává. Poražený má nárok na odvetu.

Trvá to pět minut a je to lepší než dva telefony a jeden seriál. A jestli chcete večer, který zajde dál než k bingu, Takyo vám naservíruje rande krok za krokem, aniž byste cokoli plánovali. Víc her pro celou partu najdete v rodinných hrách pro celou rodinu.