Netradiční výlet s dětmi, u kterého se baví i rodiče

Noční výprava s baterkou: jak na výlet za tmy

Za tmy se z obyčejného lesa za barákem stane úplně jiné místo, a stačí k tomu baterka pro každého. Nejlepší noční hra se jmenuje Na světlušku a hlavní role v ní patří tomu, kdo se schovává. Klidně vám.

baterku nebo čelovku pro každého, jasný večer za tmy a známý kus lesa, parku nebo louky. Žádná silnice a žádná voda poblíž.

1. Vyberte ohraničený kus terénu, který znáte i za světla. Domluvte hranice nahlas: dokud je vidět tamten strom, jste ve hře.
2. Jeden je světluška a dostane třicet vteřin náskok, než se schová uvnitř hranic.
3. Světluška musí každých dvacet vteřin na tři vteřiny bliknout baterkou. Pak zhasnout a ani muk.
4. Ostatní jdou po blicích. Vlastní světlo drží zhasnuté, jinak je světluška uvidí přicházet a odplíží se jinam.
5. Kdo světlušku najde první, je světluškou v dalším kole.
6. Střídejte, dokud někdo nezačne prosit o návrat k autu.

dvě minuty domluva, jedno kolo pár minut, celé to vydrží klidně hodinu.

Nejlepší je být světluška. Krčíte se za keřem, ve tmě slyšíte, jak se dětské kroky blíží přesně tam, kam jste naposledy blikli, a musíte se rozhodnout: bliknout dřív, než dojde čas a prozradit se, nebo risknout dalších dvacet vteřin ticha.

skoro každé okresní město má lidovou hvězdárnu s veřejným večerním pozorováním. Ve Valašském Meziříčí, Táboře, Prostějově i Turnově se za jasného večera objednáte, přijdete a velkým dalekohledem se podíváte na Saturnovy prstence nebo měsíční krátery. Baterku po cestě necháte zhasnutou, oči si zvyknou na tmu a nad hvězdárnou toho uvidíte víc.

Den jedné barvy: výlet s misí, který zvládnete kdekoli

Výlet s misí drží pohromadě jedno pravidlo: celou procházku hledáte jednu jedinou barvu. Vylosujete si ji, a od té chvíle vidíte svět jen v ní. Funguje to v lese, ve městě i na poli, cestou kamkoli.

nic, leda malý sáček nebo prázdnou kapsu pro každého.

1. Napište barvy na papírky do čepice a každý si jednu vylosuje, ať si nikdo nevybere zelenou schválně.
2. Od téhle chvíle vidíte jen svoji barvu. Žlutá cedule, modrá popelnice, červený hydrant, oranžový list.
3. Seberte, co unesete a co se smí vzít: kamínek, list, víčko, klacík ve své barvě. Co vzít nejde, nahlaste nahlas, platí za nález.
4. Rodiče losují taky. Táta s barvou hnědá to bude mít těžší a všichni to vědí.
5. Na konci procházky rozložte úlovky na zem. Kdo má nejvíc nálezů své barvy, vybírá cestu zpátky.

hodina až celé odpoledne.

Kouzlo je, že po deseti minutách přestanete vnímat cestu a vidíte jen svoji barvu. Najednou zjistíte, že váš les je plný oranžové, které jste si za dvacet předchozích procházek ani nevšimli. A žádná obrazovka u toho, jen oči. Kdyby vás chytla chuť na další nápady bez displejů, máme jich plný článek aktivity s dětmi bez obrazovek.

Kam mizí potok? Výlet, co má rozuzlení

Někdy stačí jeden potok u cesty a máte hotové dobrodružství se záhadou na konci. Sledujete, kam voda teče, a mezitím po ní pouštíte závodní klacíky. Otázka "kam mizí potok?" utáhne celé odpoledne líp než vstupenka.

potok nebo strouhu u trasy, dva mosty nebo lávky nad ní, klacíky. Nic víc.

1. U potoka si každý urve klacík a nějak si ho označí, ať ho pozná: list zaseknutý do vidlice, uzel z trávy, cokoli.
2. Postavte se všichni na jeden most. Na "teď" pustíte klacíky naráz z jednoho místa do vody.
3. Přeběhněte k dalšímu mostu níž po proudu. Čí klacík připluje první, bere bod.
4. Mezi závody hádejte: kam ten potok vlastně teče? Kde se vlévá do většího, nebo kde mizí? Každý si tipne a cestou to ověřujete.
5. Jděte podél potoka tak dlouho, dokud vydrží nohy nebo dokud nedojdete k rozuzlení.

dvacet minut až dvě hodiny, podle potoka.

Klacíkové závody vypadají jako nuda pro dospělého. Nejsou. Stojíte na mostě, čtyři klacíky se po pár vteřinách vynoří na druhé straně a vy křičíte na ten svůj, jako by běžel poslední rovinku v Chuchli.

jestli chcete potok, který mizí doopravdy, jeďte do Moravského krasu mezi Rudici a Jedovnice. Jedovnický potok tam nateče do skály a propadne se pod zem, cestou padá kaskádou vodopádů a nejvyšší podzemní vodopád u nás tady měří pětatřicet metrů. Většina lidí Rudické propadání obejde kvůli Macoše a mine přitom nejdramatičtější scénu v okolí.

Bobování na trávě: sáňkování bez sněhu

Boby fungují i bez sněhu, stačí travnatá pláň a jeden dospělý ochotný tahat. Tady jste zapřažení do lana a nejvíc práce máte vy, žádné postávání na kraji hřiště.

plastové boby nebo pevnou karimatku, dlouhé pevné lano, přilby pro jezdce a velkou travnatou pláň nebo mírný svah bez kamenů a děr.

1. Projděte pláň pěšky. Žádné kameny, díry, kořeny, žádný kraj u silnice ani u vody.
2. Uvažte dlouhé pevné lano k přední rukojeti bobů.
3. Přilbu na každého, kdo jede. Na dospělého taky, jestli si troufne sednout.
4. Jezdec si sedne, nejmenší dítě klidně dospělému na klín.
5. Tahoun chytne konec lana a rozběhne se přes pláň. Tohle je vaše role, dospělí. Táhne se, funí, občas se i upadne.
6. Jede se, dokud se bob nepřevrátí. Zvednout se, prohodit role, znovu.

pět minut příprava, jede se, dokud vydrží nohy tahouna.

Nejvíc nabíháte vy, ne jezdec, a přesně proto je tahoun role pro dospělého. Dva boby a dva tahouni z toho udělají závod přes celou pláň. A jedno pravidlo je tvrdé: za auto se netáhne nikdy, jen po svých.

až budete chtít kopec, který si na louce nevyrobíte. Na Pustevnách v Beskydech si šlápnete do kola zavěšeného na laně v korunách stromů (SkyBike, jízda 200 Kč navrch ke vstupu na Stezku Valašku). A na Dolní Moravě přejdete Sky Bridge 721, nejdelší visutý most u nás, 721 metrů skoro sto metrů nad dnem údolí.