Protože ten scénář znáte. Sedm hodin, děti přetažené, vy vyždímaní, a nejjednodušší je zapnout pohádku a doufat, že to samo dojede do postele.
Jde to jinak. A nezabere to víc času.
Co dělat s dětmi večer, aby došli do postele v klidu?
Nejlepší večerní program s dětmi je aktivní, ale míří ke spánku: krátká hra, u které se hýbou, soustředí a postupně zklidní. Uspořádejte u stolu dostihy s toaleťákem, veďte druhého jako živou loutku jen slovy, nebo projděte polštářovou stezku. Vyberte jednu, hrajte s nimi, a zhasněte, dokud jsou vláčení.
Všechny tři jsou rozepsané krok za krokem níž. Žádná nepotřebuje nic, co nemáte doma. A u žádné nestojíte u zdi a nehlídáte, hrajete taky.
Rychlá volba, ať nemusíte číst celý článek:
- Ještě z nich lítá energie? Polštářová stezka. Vybije nohy a přepne je do soustředění.
- Nechce se jim od stolu po večeři? Toaleťákové dostihy. Odehrají se vsedě, kde zrovna jsou.
- Deset minut do zhasnutí? Slovní loutkoherec. Skoro se nehýbe, jen mluví.
Proč aktivní hra večer zabírá líp než pohádka
Protože správná večerní hra dítě unaví a zároveň zklidní, což pohádka neumí ani jedno. „Před spaním se nesmí dovádět" platí jen napůl. Nesmí přijít adrenalin a řev. Ale soustředěný pohyb, u kterého děti musí přemýšlet a ztišit se, vyždímá zbytek energie líp než třicet minut u obrazovky.
Rozdíl je v tom, na čem hra skončí. Honička skončí na vrcholu, děti jsou vytočené a do postele je pak nedostanete. Polštářová stezka nebo hra u stolu skončí v soustředění a tichu, a to je přesně ten stav, ze kterého se usíná.
A ještě něco. U televize jste každý sám, i když sedíte vedle sebe. U hry se na sebe díváte. Víc takových her bez displeje jsme sepsali v aktivitách s dětmi bez obrazovek.
Polštářová stezka: podlaha je láva a jedna tajná cesta
Tahle hra vypadá jako blázinec, ale končí v naprostém tichu. Po zemi leží polštáře, jeden z vás v hlavě drží tajnou cestu, kterou musí ostatní přejít. Kolem je láva. Přešlápnout se nesmí.
Co potřebujeteosm až deset polštářů nebo sedáků z gauče, kus volné podlahy, papír a tužku na tajnou cestu.
Jak na to- Rozložte polštáře na zem do dvou řad po čtyřech nebo pěti, mezery tak na krok. To je most nad lávou.
- Jeden z vás je strážce mostu. Potají si vymyslí klikatou cestu přes polštáře (třeba levý, levý, pravý, pravý, levý) a načmárá si ji na papír, ať nešvindluje.
- Ostatní stojí u startu. První hráč skáče z polštáře na polštář a hádá, kudy cesta vede.
- Strážce po každém skoku hlásí jen „drží" nebo „žbluňk". Žbluňk znamená pád do lávy a jde se na konec fronty.
- Kdo šlápne vedle cesty, prozradí ostatním jeden špatný polštář. Postupně se cesta vyčte z cizích chyb.
- Kdo přejde celou stezku bez žbluňku, vyhrál. Strážce vymyslí novou cestu a role se točí, hlídat i skákat chce každý.
dvě minuty příprava, jedna cesta pár minut, klidně tři čtyři kola.
Nejlepší chvíle přijde, když půlka rodiny stojí v tichu a sleduje, jak nejmladší nakročí na polštář, o kterém dva lidi před ním vědí, že je žbluňk, a nikdo nesmí ceknout. Strážce sedí s kamenným obličejem a užívá si to nejvíc ze všech.
Podle věkutříletý skáče kratší stezku o čtyřech polštářích a strážce mu napovídá „teplo, zima". Sedmiletý zvládne plnou cestu. Desetiletému přidejte pravidlo, že po žbluňku začíná zase od nuly a nesmí koukat, jak skáčou ostatní.
Toaleťákové dostihy: závod u kuchyňského stolu
Dostihy, které se celé odehrají vsedě u stolu, takže je pustíte rovnou po večeři, než někdo stihne utéct. Každý má roli toaleťáku a malou hračku na jeho konci. Kdo domotá koně do cíle první, bere to.
Co potřebujetejednu roli toaletního papíru na hráče, malou lehkou hračku na každou roli (koník, autíčko, panáček), dlouhý stůl.
Jak na to- Každý dostane jednu roli a rozvine z ní po stole stejně dlouhý pruh papíru směrem od sebe.
- Na vzdálený konec každého pruhu postavte hračku. To je váš kůň.
- Roli držte na svém kraji stolu. Na povel „start" začněte papír namotávat zpátky na roli co nejrychleji.
- Motá se, netahá. Kdo popadne celý pruh a přitáhne si hračku rukou, je diskvalifikovaný, a je to ta nejlepší možná nálož k obvinění.
- Čí kůň dojede k hraně stolu první, vyhrál dostih. Papír se namotá zpátky a jede odveta.
minuta na rozvinutí, jeden dostih pár vteřin, odvet chce každý aspoň pět.
Nejlepší je, když u třetí odvety zpomalíte, aby to nejmladší konečně vyhrál, a on si toho všimne a uraženě chce jet znovu, poctivě. Rozjeďte i „cílovou fotku": kdo přijede druhý, má právo obvinit vítěze, že tahal.
Podle věkumalým dejte kratší pruh a klidně jim pomáhejte motat. Velcí jedou plnou délku a přidejte pravidlo, že motat se smí jen jednou rukou.
Nechte příští večer vybrat za vás.
Žádné dohadování, kdo dneska vymyslí, co s dětmi. Otevřete appku, přečtěte první krok společně a hrajete.
Rozehrajte první rodinnou misi na takyo.cz.Slovní loutkoherec: vy velíte, druhý vás poslouchá do puntíku
Nejtišší hra z celé trojky, protože se skoro nehýbe, jen mluví. Jeden z vás je loutka a druhý ji ovládá pouze slovy. Žádné ukazování, žádné předvádění. Jen povely a tělo, které je plní naprosto doslova.
Co potřebujetepár papírků s úkoly a tužku. Nic víc.
Jak na to- Napište na papírky obyčejné činnosti: věší prádlo, čistí si zuby, jede na kole, obléká si svetr, míchá polévku.
- Jeden z vás je režisér a potají si vytáhne papírek. Druhý je loutka.
- Režisér vede loutku jen slovy: „Zvedni pravou ruku. Natáhni ji před sebe. Teď sevři prsty. Táhni dolů." Ukazovat ani předvádět se nesmí.
- Loutka plní každý povel co nejdoslovněji a přitom hádá, co vlastně dělá.
- Kolo končí, když loutka uhodne činnost. Pak se role prohodí, každý si chce zavelet i zahrát.
minuta příprava, jedno kolo dvě tři minuty, klidně do zhasnutí.
Nejlepší chvíle přijde, když z „natáhni ruku před sebe a otevři dlaň" udělá loutka místo věšení prádla dalekohled a oba na chvíli nevíte, jak jste se sem dostali. Právě proto to dejte na konec večera: hra je pomalá, verbální a přirozeně vyšumí do postele.
Podle věkutříletému velte krátké, jasné pohyby a klidně mu jeden povel předveďte. Sedmiletý jede plnou hru. Desetiletého posaďte do role režiséra, ať zjistí, jak těžké je popsat slovy něco, co má normálně v rukou.
Rychlá volba podle večera
Jedna hra podle toho, v jakém stavu děti zrovna jsou. Ne tři, jedna.
- Ještě z nich lítá energie: polštářová stezka. Vybije nohy a stáhne je do soustředění.
- Nechce se jim od stolu: toaleťákové dostihy. Rozjedete je tam, kde zrovna sedí.
- Deset minut do zhasnutí: příběh po jedné větě. Potmě v posteli začne jeden vyprávět smyšlený příběh jednou větou, druhý přidá jednu větu, střídáte se dokola. Buď usnou, nebo se to zvrtne do takové pitomosti, že se u toho zklidní.
Až děti usnou… mini mise pro dva
Večer nekončí, když děti usnou. Zbytek patří vám dvěma, a je škoda ho nechat dvěma telefonům na opačných koncích gauče.
Takže než sáhnete po ovladači, jedna tichá hra pro dva. Jmenuje se seznamka v obýváku a jde v ní o to potkat vlastního partnera úplně poprvé. Každý z vás si potají vymyslí falešné jméno, falešnou práci a jeden absurdní detail (chová tři fretky, sbírá staré klíče). Pak si sednete proti sobě, dáte na telefonu tříminutovku a balíte se navzájem jako dva cizí lidé, celou dobu v roli, žádné skutečné údaje. Kdo první vypadne z role nebo se rozesměje, prohrál. Odveta s novými identitami. Mluvte potichu, ať malé nevzbudíte, a nechte si toho druhého vymyslet alter ego, které vám je tak trochu podezřele sympatické.
Víc takových nočních misí, co rozjedete za dvě minuty a bez plánování, jsme sepsali v článku co dělat večer ve dvou doma. Rodinný večer je totiž kompletní, až když se pobavil i pár, co ho celý odřídil.
Přesně proto Takyo existuje: aby vaše večery nejely na autopilota a vy nebyli jen doprovod k dětské zábavě. Vyřešte si dnešní večer na takyo.cz.
Časté otázky
Co dělat s dětmi večer místo televize?
Krátkou aktivní hru, u které se hýbou, soustředí a pak zklidní. Projděte polštářovou stezku přes obývák, uspořádejte dostihy s toaleťákem u stolu, nebo veďte druhého jen slovy jako živou loutku. Všechny tři spustíte za pět minut z věcí, co máte doma, a hrajete u nich taky.
Jak děti večer zklidnit před spaním?
Zvolte hru, která končí v soustředění, ne na vrcholu. Honička je vytočí, ale polštářová stezka nebo hra u stolu je unaví a zároveň ztiší, protože musí přemýšlet a být potichu. Na úplný konec dejte něco skoro nehybného, třeba příběh po jedné větě potmě v posteli.
Co dělat s malými dětmi večer, do 5 let?
Ty samé hry, jen zmenšené a pomalejší. Tříletému stačí polštářová stezka o čtyřech polštářích, kde mu napovídáte „teplo, zima". U toaleťákových dostihů mu zkraťte pruh a klidně mu pomáhejte motat. Držte ho na dosah ruky a občas ho nechte vyhrát.
Kdy s aktivní hrou před spaním přestat?
Zhruba půl hodiny před zhasnutím sundejte z večera plyn. Doběhněte poslední kolo hry, které končí vsedě nebo vleže, a přejděte na klid: příběh po jedné větě, čtení, ztlumené světlo. Cílem je nechat je plynule dojet z pohybu do ticha, ne je ke spánku honit.
Co dělat s dětmi večer, když jsou přetažené a nedají se zvládnout?
Nesázejte na tišení silou, přetažené dítě potřebuje vybít energii, ne ji dusit. Dejte jedno svižné kolo polštářové stezky nebo toaleťákových dostihů, kde se pohyb kanalizuje do pravidel a soustředění. Když z něj lítání pustíte řízeně, klid přijde sám a rychleji než po dalším „už spěte".
Sepsala Babi. Děda dělal vnoučatům živou loutku tak dlouho, až usnul dřív než ony. Uspaly nakonec jeho.