Nikdy jsem otázky pro páry: 100 výroků a pravidla pro dva

Jak se hraje Nikdy jsem ve dvou?

Dva hráči si na hru Nikdy jsem vystačí s jedním papírem rozděleným na sloupce UŽ JO a JEŠTĚ NE. Odpočet se ruší, poslouchající hlásí odpověď první a čtoucí po něm, aby se nedala přizpůsobit. Každý ze tří možných výsledků má jiný důsledek a končí se po čtyřiceti výrocích.

Hra byla vymyšlená pro partu v kruhu a ve dvou má jednu velkou díru. Chybí jeviště. V partě přiznání něco stojí, protože se na vás dívá šest lidí, ve dvou nestojí nic. Proto se tady za každé přiznání platí. A proto se ruší prsty: vyřazovací hra dvou lidí skončí v jednom kole a nemá co měřit.

Kompletní pravidla pro dva hráče:

Příprava. Jeden papír, propiska, dva sloupce vedle sebe: UŽ JO a JEŠTĚ NE. Nic se v nich neboduje, jen se do nich zapisuje. Telefon slouží jako stopky a leží displejem dolů.
Sezení. Sedněte si na opačné konce gauče. Bez gauče stačí lavička, dva konce kuchyňské lavice nebo podlaha, každý u jedné stěny. Ta vzdálenost mezi vámi je druhé skóre večera.
Čtení. Ve čtení se střídáte. Kdo čte, odpovídá taky, jenom jako druhý: první hlásí vždycky ten, kdo poslouchal. Tohle jedno pravidlo zastane celý kruh lidí, před kterým se v partě nedá couvnout.
Odpověď gestem. Otevřená dlaň znamená už jsem to udělal, pěst znamená nikdy. Ruka jde nahoru na slovo „teď", které řekne ten, kdo čte. Žádný odpočet, žádné vysvětlování před zvednutím ruky.
Oba pěst. Výrok se zapíše do JEŠTĚ NE a přečte se nahlas ještě jednou. O tenhle výsledek se celá hra hraje.
Jeden dlaň, druhý pěst. Výrok jde do UŽ JO s iniciálou. Kdo to udělal, platí historkou: šedesát sekund na stopkách a v ní jeden detail, který ten druhý nikdy neslyšel. Poslouchající má přesně dvě doplňující otázky, ne tři. Pak vypravěč přisedne o jedno místo blíž.
Oba dlaň. Do UŽ JO s oběma iniciálami. Každý řekne jednou větou, kdy to bylo, a padne jedna otázka: spolu, nebo ještě před sebou? Pak přisednou oba.
Právo neodpovědět. Každý má na celou hru dva pasy. Řekne se nahlas „pas", nic se nevysvětluje a další výrok vybírá ten druhý.
Konec. Po čtyřiceti výrocích, nebo když má JEŠTĚ NE deset řádků, nebo když už sedíte rameno na rameni. Co přijde první.
Co se počítá. Dvě čísla a obě jsou společná. Délka sloupce JEŠTĚ NE je váš plán. Kolik místa mezi vámi zbylo, to je váš večer. Nikdo nikoho neporazil.

Šedesát sekund na historku není přísnost, je to jediná věc, která z hry nedělá monolog. Stopky spusťte nahlas, ať je slyšíte oba.

A když jste zrovna každý jinde, hraje se to i po telefonu. Sloupce si vede každý na svůj papír a porovnáte je až na konci hovoru, protože do kamery se tady neukazuje nic: nic se netipuje, jen hlásí. Místo přisednutí posunete za každou historku nejbližší společný termín o den dřív, dokud je s čím hýbat.

Opačnou hru máme zvlášť: v kdo by spíš otázkách pro páry se tipuje, co by ten druhý udělal. Tady se jen hlásí, co jste udělali, a hádat se není o čem.

Co nahradí „napij se"

Přiznání platí historkou a přisednutím. Nikdy jsem je kulturně pijácká hra a tahle verze pití nevyměnila za nic podobného, prostě ho vyřadila a na jeho místo dala dvě věci, které něco stojí.

Historka na šedesát sekund a v ní jeden detail, který ten druhý nikdy neslyšel. Minuta je krátká schválně. Nutí to začít u toho, co se stalo, ne u vysvětlování, proč to nebyla vaše chyba. A ten jeden nový detail je celá práce: „jo, to bylo na tom výletě" nestačí, musí padnout jméno, částka, hodina nebo věta, kterou tehdy někdo řekl.

Přisedni. Za každou vyprávěnou historku se posunete o jedno místo blíž. Vyjdete z opačných konců gauče a končíte rameno na rameni. Kolik místa mezi vámi zbylo, to je celé skóre a je vidět bez počítání.

Rozdíl proti pijácké verzi je celý v tomhle: tam přiznání nic nestojí a nic nekoupí. Tady stojí minutu vyprávění a koupí historku, kterou jinak neslyšíte, plus metr gauče. Celý večer bez pití, i s jídlem a programem okolo, rozepisujeme v rande bez alkoholu.

100 výroků Nikdy jsem pro páry

Pět bloků a každý vyrábí něco jiného. Vyberte jeden a projeďte ho celý, skákání mezi bloky rozhodí tempo i sloupec. Provozní blok vyrábí smích a skoro žádné mise. Druhý a pátý blok vyrábí mise, ten pátý ty největší. Big kids blok vyrábí obojí naráz a blok „nikdy jsem ti to neřekl" vyrábí historky, ne položky do seznamu.

A poznámka k číslu: sto výroků, a je jich tady přesně sto. U seznamů, které mají číslo v titulku, to není samozřejmost.

Provozní nikdy jsem: domácnost a všední týden

Nejnižší riziko, nejrychlejší tempo. Začněte tady, i když plánujete skončit venku.

Nikdy jsem nevěšel/a prádlo v jednu ráno.
Nikdy jsem nevyluxoval/a jen tu část pokoje, která je vidět ze dveří.
Nikdy jsem neuvařil/a večeři jen z toho, co zbylo v šuplíku na zeleninu.
Nikdy jsem nepojmenoval/a kytku v květináči.
Nikdy jsem neohříval/a pizzu na pánvi.
Nikdy jsem nespal/a v obýváku, i když ložnice byla o dveře dál.
Nikdy jsem nezpíval/a v koupelně tak nahlas, že to museli slyšet sousedi.
Nikdy jsem nevytáhl/a z kapsy zimního kabátu peníze z minulé zimy.
Nikdy jsem nepřipálil/a hrnec tak, že skončil v koši.
Nikdy jsem nestrávil/a celou sobotu skládáním jednoho kusu nábytku.
Nikdy jsem nekoupil/a chleba jen proto, jak voněla pekárna.
Nikdy jsem nezkoušel/a vrátit věc do obchodu bez účtenky.
Nikdy jsem netopil/a na chatě tak, že se pak muselo otevřít okno.
Nikdy jsem nekoukal/a na celý prací cyklus přes dvířka pračky.
Nikdy jsem si nedal/a k obědu tři věci naráz jen proto, že se blížilo datum na obalu.
Nikdy jsem nepsal/a v neděli večer plán na týden, který vydržel do středy.
Nikdy jsem nevyrazil/a do krámu v pyžamu pod kabátem.
Nikdy jsem nepočítal/a, kolik nás za měsíc stojí donáška.
Nikdy jsem neusnul/a u nedělního oběda u rodiny.
Nikdy jsem nedoluštil/a v čekárně křížovku po někom cizím.

Nikdy jsme spolu: výroky, které vyrábí mise

Tady se hraje na dvě pěsti. Výroky jsou schválně velké jako jeden večer nebo jedna sobota, takže co spadne do JEŠTĚ NE, je hratelné tenhle týden.

Nikdy jsem neupekl/a chleba od začátku do konce.
Nikdy jsem nekoupil/a jízdenku do stanice jen proto, že se mi líbilo její jméno.
Nikdy jsem nesnídal/a v podniku ve všední den před prací.
Nikdy jsem nespal/a mimo domov jen s kartáčkem v kapse.
Nikdy jsem nevstal/a ze země bez pomoci rukou.
Nikdy jsem netancoval/a v úplné tmě.
Nikdy jsem nepostavil/a v lese doupě z klacků.
Nikdy jsem nedal/a dohromady večeři o pěti chodech.
Nikdy jsem nezkusil/a sport, o kterém nic nevím.
Nikdy jsem nedržel/a v ruce rybářský prut.
Nikdy jsem nespal/a v hamaku.
Nikdy jsem se nenaučil/a hvízdat na prstech.
Nikdy jsem nestál/a na rukách u zdi.
Nikdy jsem neuvařil/a na ohni nic jiného než špekáček.
Nikdy jsem nejedl/a celou večeři beze slova.
Nikdy jsem nevařil/a podle receptu v cizím jazyce.
Nikdy jsem nestrávil/a celý den beze slova o práci.
Nikdy jsem nesjížděl/a řeku na ničem, co plave.
Nikdy jsem netlačil/a kolo do kopce, protože už to nešlo ušlapat.
Nikdy jsem nebyl/a na koncertě kapely, kterou vůbec neznám.

Nikdy jsem to nezkusil/a od patnácti: big kids blok

Věci, které jste nedělali od základky, nebo nikdy jako dospělí. U tohohle bloku se sedí nejdýl.

Nikdy jsem se od patnácti neklouzal/a na klouzačce.
Nikdy jsem nedělal/a na trávě hvězdu.
Nikdy jsem si po škole nenacpal/a kapsy kaštany.
Nikdy jsem od patnácti neskočil/a naschvál do kaluže.
Nikdy jsem se od základky nesvezl/a na kolotoči.
Nikdy jsem si nedal/a k večeři jen dezert.
Nikdy jsem nespal/a ve spacáku na podlaze v obýváku.
Nikdy jsem nelezl/a na strom výš, než je střecha auta.
Nikdy jsem od základky nesložil/a papírovou vlaštovku.
Nikdy jsem se od patnácti nevozil/a na nákupním vozíku.
Nikdy jsem se nespustil/a z kopce na ničem, co nemá kola.
Nikdy jsem si po dvacítce nekoupil/a hračku.
Nikdy jsem od patnácti nehrál/a vybíjenou.
Nikdy jsem nedělal/a kotoul dopředu na karimatce.
Nikdy jsem od školky nestavěl/a hrad z písku.
Nikdy jsem od dětství nehrál/a schovku.
Nikdy jsem po dvacítce nefoukal/a bubliny z bublifuku.
Nikdy jsem nejel/a na koloběžce přes celé město.
Nikdy jsem po třicítce nesjížděl/a tobogán v aquaparku.
Nikdy jsem se nezhoupl/a na houpačce až do vodorovna.

Nikdy jsem ti to neřekl/a: výroky, ze kterých je historka

Věci z doby, než jste se poznali, a věci, na které nikdy nepřišla řeč. Jedno pravidlo drží celý blok: z pravdivé odpovědi musí jít historka, ne hádka. A když se z jedné vyklube skutečný rozhovor, pokračování máme v otázkách, co jdou do hloubky.

Nikdy jsem ti neřekl/a, jakou první větu o tobě slyšeli moji kamarádi.
Nikdy jsem ti neukázal/a, co mám schované v krabici od dětství.
Nikdy jsem ti neřekl/a, jaký strach mě provázel celou základku.
Nikdy jsem ti neřekl/a, odkud přesně mám tu jizvu, na kterou se nikdo neptá.
Nikdy jsem ti neřekl/a, jaká práce mi v patnácti připadala jako sen.
Nikdy jsem ti neřekl/a, kolik věcí umím a nikdy je nepoužívám.
Nikdy jsem ti neřekl/a, který obyčejný den z minulosti mám v hlavě nejjasněji.
Nikdy jsem ti neřekl/a, co pro mě znamená to jedno místo, kolem kterého vždycky jen projedeme.
Nikdy jsem ti nepustil/a hudbu, kterou si dávám, když nikdo neslyší.
Nikdy jsem ti neřekl/a, která moje vlastnost je čistě naučená.
Nikdy jsem ti neřekl/a, co je nejdivnější věc, co u mě přečkala tři stěhování.
Nikdy jsem ti nevyprávěl/a svou nejtrapnější vzpomínku z tělocviku.
Nikdy jsem ti neřekl/a, co dělám, když se mi v práci celý den zasekne.
Nikdy jsem ti neřekl/a, který dárek od tebe mám nejradši.
Nikdy jsem ti neřekl/a, jaká jedna věc mi na nás pořád leží v hlavě jako plán.
Nikdy jsem ti neřekl/a, jak zněl můj plán na život, když mi bylo dvacet.
Nikdy jsem ti neřekl/a, kterou historku o sobě vyprávím trochu jinak, než se stala.
Nikdy jsem ti neprozradil/a, jaké jméno mám pro tvůj nejčastější obličej.
Nikdy jsem ti neřekl/a, jaký byl můj první dojem z tvojí rodiny.
Nikdy jsem ti neřekl/a, jaká věc o nás dvou je moje oblíbená historka pro cizí lidi.

Nikdy jsem venku: výroky, které vás dostanou z bytu

Z bytu, do těla, k cizím lidem. Odsud jde ta jedna položka, která zůstane na lednici bez data.

Nikdy jsem nepromluvil/a jako první na cizího člověka ve frontě.
Nikdy jsem se cizího člověka nezeptal/a, kde se dá koupit to, co má na sobě.
Nikdy jsem nezvládl/a přejít celé město po svých.
Nikdy jsem nejel/a na kole víc než padesát kilometrů za den.
Nikdy jsem nedojel/a na místo, které mám jen ve screenshotech.
Nikdy jsem nespal/a v chatce bez elektřiny.
Nikdy jsem nezkusil/a sport, kde se nosí helma.
Nikdy jsem nestál/a na pódiu před lidmi.
Nikdy jsem si nedal/a udělat portrét od někoho na ulici.
Nikdy jsem nedaroval/a krev.
Nikdy jsem nebyl/a na startu žádného závodu.
Nikdy jsem nedojel/a autobusem až do konečné.
Nikdy jsem neřídil/a nic, co plave.
Nikdy jsem nepřenocoval/a tam, kam se nedá dojet autem.
Nikdy jsem nesbíral/a cestou z procházky odpadky.
Nikdy jsem neochutnal/a jídlo, jehož jméno neumím vyslovit.
Nikdy jsem nestál/a v hledišti na zápase místního klubu.
Nikdy jsem nesedl/a na koně.
Nikdy jsem nic neprodal/a na bleším trhu.
Nikdy jsem se nepřidal/a k partě, která hrála něco na hřišti.

Nikdy jsem vyrobí seznam.
Takyo je ten pátek, kdy z něj jeden řádek zmizí.

V aplikaci Takyo najdete rande a mise rozepsané na kroky: další krok se otevře, až ten předchozí splníte, takže ani jeden z vás dopředu neví, co bude dál. První rande čeká předvybrané a zdarma.

Co se stane se sloupcem JEŠTĚ NE (tady hra začíná)

Se sloupcem se pracuje ještě ten samý večer, dokud papír leží na stole. Právě tady se z dvacetiminutové hry stane program na měsíc.

Zakroužkujte tři řádky. Ne pět, ne všechny. Tři, na kterých se shodnete do minuty.
Jeden splníte ještě dneska. Ten nejlevnější a nejrychlejší, klidně ten, u kterého se jen zvednete ze země bez rukou. Rozhoduje se dřív, než někdo řekne, že už je pozdě.
Jeden dostane datum do měsíce a zapíše se do obou telefonů. Do obou, ne do jednoho. Bez data to není položka, je to přání.
Jeden zůstane na lednici bez data. Seznam potřebuje mít jednu položku, která je moc velká. Ta se nekrouží proto, aby se splnila příští týden, ale aby na ni bylo pořád vidět.
Papír se nezahazuje. Zůstane v šuplíku a příští hru začnete tím, že z něj škrtáte. Škrtnuté řádky jsou jediné skóre, které něco znamená.

Zakroužkovaný řádek plníte vždycky oba spolu, protože je to věc, kterou nedělal ani jeden z vás. Nikdo tady nedostal úkol a nikdo nikoho nehlídá, tohle není trest za odpověď. A aby papír nezapadl v šuplíku, přidejte k němu malé zvyky proti autopilotu, které drží rytmus samy.

A když se sloupec vyprázdní dřív než vaše chuť, další program na večer máme v misích na netradiční rande.

Pět misí, když ve sloupci JEŠTĚ NE stojí…

Pět misí rozepsaných na kroky, každá navěšená na jeden typický řádek ze sloupce. Všechny fungují kdekoli v Česku, ani jedna nestojí vstupné a všechny se dělají spolu.

Když tam máte „nikdy jsem nevstal ze země bez pomoci rukou": Vstát zády k sobě

Co potřebujete

Koberec nebo karimatku a nic víc.

Jak na to

Odkliďte z místa všechno, do čeho se dá kopnout, a sedněte si na zem zády k sobě.
Kolena pokrčená, chodidla celou plochou na podlaze, lopatky pevně na sobě.
Zaklesněte lokty za tělem, každý do loktů toho druhého.
Přišoupněte chodidla blíž k tělu a zatlačte se do sebe zády tak, abyste se drželi navzájem, ne rukama o podlahu.
Jeden nahlas počítá do tří a na tři tlačíte nohama oba naráz. Ruka na podlaze znamená nový pokus.
Až se to povede, zkuste stejnou cestou zpátky dolů. To je těžší.

Kolik času

Pět až deset minut včetně nepovedených pokusů.

Jeden detail navíc

Není to o síle a není to závod. Celé to stojí na tom zatlačit ve stejný okamžik. Kdo tlačí o půl sekundy dřív, ten druhého jen posadí zpátky a sám zůstane sedět. Dělejte to pomalu, bez trhnutí, a když jednoho z vás začne táhnout v kříži, končíte.

Když tam máte „nikdy jsem netancoval v úplné tmě": Svítící panáčci

Co potřebujete

Svítící tyčinky, aspoň šest na osobu, izolepu nebo malířskou pásku, tmavé oblečení od hlavy k patě včetně čepice, pokoj, který jde zatemnit, a hudbu.

Jak na to

Zatemněte pokoj naplno: závěsy, ručník pod dveře, vypnuté kontrolky nabíječek. Odkliďte stolek a všechno, do čeho se dá ve tmě kopnout.
Oblečte se oba do černého, kapuce nebo čepice na hlavu. Co je vidět, to kazí obraz.
Nalepte tyčinky páskou na oblečení, nikdy na kůži: dvě na předloktí, dvě na lýtka, jednu přes hrudník, jednu na čepici. Tím jste nakreslili panáčka.
Pusťte hudbu, zlomením aktivujte tyčinky a zhasněte.
Hraje se po písničkách: v jedné vede pohyb jeden a druhý ho co nejpřesněji kopíruje, v další se to prohodí.

Kolik času

Patnáct minut lepení, pak tak dlouho, dokud tyčinky svítí.

Jeden detail navíc

Ve tmě z vás nejsou těla, ale čáry. Když si dáte ruce za tělo a přikrčíte se, panáček zmizí a ten druhý mluví do prázdné místnosti. To je celý vtip téhle mise a přijdete na něj tak ve třetí písničce.

Když tam máte „nikdy jsem nepostavil doupě z klacků": Doupě na čas

Co potřebujete

Okraj lesa nebo park s popadaným dřevem, stopky v telefonu, pevné boty, případně pracovní rukavice.

Jak na to

Najděte místo se stojícím kmenem, nízkou zdí nebo dvěma stromy blízko sebe, tedy s něčím, o co se dá dřevo opřít. A dost popadaných větví do dvaceti metrů okolo.
Nastavte třicet minut. Staví se jen z toho, co leží na zemi. Ze živých stromů se neláme nic a trouchnivé dřevo nechte ležet, praská v ruce.
Prvních deset minut jen nosíte materiál na jednu hromadu. Nestavíte. Tohle je to pravidlo, které rozhoduje.
Zbylých dvacet minut stavíte: dva nejdelší klacky jako krov opřený o kmen, pak žebra po stranách, nakonec drobné větve a chvojí na krytí.
Až čas dojde, zkouška: opatrně zatlačte dlaní do boční stěny. Když se to nerozjede, doupě prošlo.
Poslední podmínka: musíte se do něj vejít oba naráz. I když to znamená sedět jeden druhému na nohách.

Kolik času

Třicet minut na stopkách plus cesta tam a zpátky.

Jeden detail navíc

Deset minut nošení bez stavění zní jako zdržování a je to celý rozdíl mezi doupětem a třemi klacky opřenými o sebe. Nic těžkého nedávejte nad hlavu. A doupě nechte stát, další, kdo tam přijde, ho vylepší.

Když tam máte cokoli z kuchyně: Pečení o dva smysly

Co potřebujete

Šátek na oči, recept na jedno těsto (bábovka, palačinky, cokoli, co znáte), suroviny a nádobí předem na lince, mísu, váhu, formu a utěrku na podlahu.

Jak na to

Rozdělte si role. Ruce mají zavázané oči a jsou jediné, co se dotýká jídla. Hlava vidí recept, nesmí říct ani slovo a nesmí sáhnout na nic z jídla.
Domluvte si signály předem: jedno ťuknutí na rameno znamená pokračuj, dvě znamenají stop, tři znamenají vrať to zpátky. Hlava smí Ruce vést za loket, nikdy za ruku.
Hlava připraví linku do jedné řady a teprve pak přijdou Ruce, už se zavázanýma očima.
Ruce dělají všechno: váží, sypou, klepou vejce, míchají, lijí do formy.
Až je těsto v půlce, prohodíte se. Šátek jde na druhého a recept přebírá ten, kdo doteď nic neviděl.
Do trouby to dává vždycky ten, kdo zrovna vidí. Co skončí mimo mísu, zůstane na lince do konce, ať je vidět, kolik toho bylo.

Kolik času

Dvacet až třicet minut hraní plus pečení.

Jeden detail navíc

Nejtěžší není klepnout vejce, ale sypat mouku, když nevíte, kolik už v míse je. Hlava dostane chuť promluvit tak po dvaceti sekundách a přesně tam se to celé láme. A když se výsledek nepovede, sní se to i tak.

Když tam máte tu položku z lednice: Nová disciplína

Co potřebujete

Sloupec JEŠTĚ NE, telefon a hodinu něčeho fyzického, co ani jeden nikdy nezkusil. Salsa nebo lindy hop pro úplné začátečníky, akrobacie na kruzích, box, šerm, jóga na šálách, bruslení pro dospělé, plavání s trenérem.

Jak na to

Vyberte ze sloupce disciplínu. Vybírá se z papíru, ne z toho, co je nejblíž.
Hledejte spojení „kurz pro úplné začátečníky" plus jméno vašeho města, a k tomu „ukázková hodina". Na malém městě zkuste sokolovnu, dům dětí a mládeže a sportovní halu, jinak nejbližší větší město, kam jede vlak do půl hodiny.
Napište zprávu, celý text: „Dobrý den, jsme pár, oba úplní začátečníci, nikdy jsme nic podobného nedělali. Dá se u vás přijít na jednu zkušební hodinu? A potřebujeme si něco půjčit, nebo si máme něco vzít?"
Jak přijde odpověď, zapište termín do obou telefonů. Bez data by z toho byla jen další položka na lednici.
Vezměte si věci, ve kterých se hýbete, obuv nebo ponožky dovnitř, lahev s vodou a stovku na půjčení výstroje.
Pravidlo, na kterém to celé stojí: jdete oba, i když je jeden z vás zjevně horší. Po hodině si každý řekne jednu věc, která šla, a jednu, která nešla vůbec.

Kolik času

Hodina na místě, hledání a zpráva do deseti minut.

Jeden detail navíc

Lektoři mají páry začátečníků rádi, protože se navzájem drží v hodině a nezdrhnou po dvaceti minutách. A hodina, ve které jste oba úplní začátečníci, se po letech nepotká skoro nikdy.

A když máte děti…

Rodinná verze má vlastní jméno: nikdy jsme. Hraje se v množném čísle, u večeře, nad prázdnými talíři, a výroky se týkají věcí, které nikdy nedělala celá rodina. O Vánocích u toho samého stolu funguje líp kvíz o českých vánočních zvycích, do toho totiž mluví i babička.

Nehlasuje se a nikdo nikoho nesoudí. Hledá se jediná věc: řádek, který ještě nedělal nikdo u stolu. Výroky jsou o odvaze, praštěnosti a laskavosti, nikdy o tom, co kdo neumí nebo nezvládl.

Nikdy jsme nesnídali na dece na zemi v obýváku.
Nikdy jsme nespali všichni v jedné místnosti.
Nikdy jsme nebyli všichni naráz bosí v potoce.
Nikdy jsme nemluvili celou večeři jen šeptem.
Nikdy jsme nepostavili z krabic něco vyššího než nejmenší z nás.

Sloupec JEŠTĚ NE se u dětí stěhuje na lednici jako program na víkend a vybírá z něj dítě. Jeden řádek, jedna sobota, žádné hlasování. A když si vybere ten s krabicemi, sháníte v pátek krabice.

Časté dotazy

Dá se Nikdy jsem hrát ve dvou?

Ano, a mění se tři věci. Ruší se sklápění prstů, protože dva lidé nemají koho vyřazovat. Odpověď hlásí první ten, kdo poslouchal, aby se nedala přizpůsobit. A každý ze tří možných výsledků má jiný důsledek, takže hra někam vede, i když jste u stolu jen dva.

Jak hrát Nikdy jsem bez alkoholu?

Nahraďte pití sázkou, která něco stojí: kdo se přizná, vypráví šedesát sekund na stopkách a v té historce musí padnout jeden detail, který ten druhý nikdy neslyšel. Pak přisedne o jedno místo blíž. Ve dvou to drží hru lépe než pití, protože přiznání něco stojí a něco za něj dostanete.

Jaká jsou základní pravidla hry Nikdy jsem?

Hráči sedí v kruhu, jeden řekne nahlas výrok o tom, co nikdy nedělal, a každý, na koho to sedí, se přizná. V nejrozšířenější nealko variantě má každý deset zvednutých prstů a za takový výrok jeden sklopí. Kdo se přizná jako jediný, vypráví, jak k tomu došlo. Pravidla pro dva hráče jsou rozepsaná výš v článku.

Jaké výroky Nikdy jsem se hodí pro páry?

Ty, ve kterých je konkrétní scéna a sloveso, ne vlastnost. „Nikdy jsem nespal v hamaku" má odpověď za vteřinu, „nikdy jsem nebyl spontánní" nemá žádnou. A dobrý výrok nikoho neshazuje: mluví o tom, co jsem udělal, ne o tom, v čem jsem horší.

Co když jsme oba dělali, nebo naopak nedělali, úplně všechno?

Sto výroků vydrží na dvě hry, takže druhou půlku si nechte na jindy. Když je UŽ JO plný a JEŠTĚ NE prázdný, hrajete blok, který vám dneska nesedí: přejděte na výroky venku. A když je to naopak, máte program na měsíc dopředu a hru můžete v klidu zabalit.

Dá se Nikdy jsem hrát s druhým párem nebo na dálku?

S druhým párem ano a nesoutěží se pár proti páru. Hledá se jeden jediný řádek, který nedělal ani jeden ze čtyř, a ten dostane datum pro všechny čtyři. Na dálku si sloupce vede každý sám a porovnají se na konci hovoru. Program pro dvě dvojice máme v rande ve čtyřech.

Na stole zůstane jeden papír, propiska a pod sebou seznam věcí, které nedělal ani jeden z vás. Tři zakroužkujte, jednu škrtněte ještě dneska. Příští pátek máte vyřešený: stáhněte si Takyo a vyrazte na rande ještě dneska.

A jeden výrok na rozloučenou, zvedněte na něj ruku hned: nikdy jsem nepřisedl/a blíž, než bylo nutné. Dlaň, nebo pěst?

Sepsala Babi nad papírem se dvěma sloupci. Do JEŠTĚ NE se vešlo sedm řádků, do UŽ JO jedna Dědova historka z roku 1974, kterou před ní tajil padesát let. Přisedl si sám, ani ho nemusela vyzývat.

Přidejte si nás do Googlu

Jedno kliknutí a Google vám Takyo ukazuje častěji. V hledání i v AI odpovědích. Zabere to míň času než výběr restaurace.